Porodnicko-gynekologická klinika Pardubické nemocnice se řadí mezi špičková tuzemská pracoviště v péči o pacientky s nádorovým gynekologickým onemocněním. Nyní má i oficiální potvrzení. Ministerstvo zdravotnictví České republiky jí udělilo statut centra vysoce specializované onkogynekologické péče.
„Je to mimořádný úspěch. Řadíme se mezi osmnáct center v republice, která jsou převážně ve fakultních nemocnicích. Z krajských nemocnic je jich mezi nimi jen několik. Ministerstvo zdravotnictví respektovalo výsledky naší práce. Toho si velmi považuji,“ říká Milan Košťál, přednosta Porodnicko-gynekologické kliniky. „Navíc se díky získanému statutu otevírá možnost čerpání dotací z evropských fondů určených právě těmto centrům. Umožnilo by nám to modernizaci přístrojového vybavení, což by znamenalo velké plus.“
Co se změní na činnosti kliniky díky získanému statutu onkogynekologického centra?
Fakticky budeme dělat to, co dosud. Onkogynekologickou péči jsme poskytovali v plném rozsahu. Neodcházela od nás žádná pacientka třeba do sousední Fakultní nemocnice Hradec Králové, která získala statut centra již dříve. Naopak k nám přichází řada pacientek z Královéhradeckého kraje a zajišťujeme péči o nemocné ze všech nemocnic Pardubického kraje. Na naší práci se v budoucnu změní snad jen to, že budeme mít lepší technologické vybavení. To zjednoduší práci pro nás jako operatéry. Výkony mohou být jemnější než se stávající technologií.
Pro udělení statutu onkogynekologického centra bylo nutné splnit řadu přísných podmínek. Měli jste s nimi problémy?
Splňujeme jak počty operací, tak spektrum výkonů. Počty operací, které jsou povinné pro tato centra, dokonce překračujeme a převyšujeme řadu pražských nebo krajských nemocnic. Některé krajské nemocnice jsou tzv. podmínečně schválená centra. My jsme statut získali na pět let a ne podmínečně. Musíte mít minimálně 60 velkých onkogynekologických operací za rok, my jich nyní máme okolo 100. Musíte mít 100 onkogynekologických záchytů pacientek, které poprvé onemocní. Za letošní rok jich máme zhruba 230. Provádíme operace, které dělá jen minimum pracovišť v České republice. Je to třeba kolpektomie, což je odstranění pochvy i vnitřních pohlavních orgánů, nebo exenterace pánevní ve spolupráci s chirurgy. Jsou to výkony, které naše pracoviště řadí k těm velmi pokročilým v onkogynekologii.
Pomohlo k získání statutu i letošní zařazení Pardubické nemocnice mezi komplexní onkologická centra?
Bezesporu. Podmínkou získání statutu bylo, že nemocnice má komplexní onkologické centrum. Když ho získala, otevřela se cesta i pro nás. Musím ocenit snahu generálního ředitele Gottvalda i vedení Pardubické nemocnice. Všichni vyvinuli velké úsilí, abychom získali centrum onkogynekologické péče, za což jim patří poděkování. Zároveň musím také zmínit výbornou spolupráci s Multiscanem, který s Pardubickou nemocnicí spolupracuje v rámci komplexního onkologického centra. Jedna věc je operace, druhou věcí je ale následná péče o nemocné. Ať je to chemoterapie, radioterapie nebo chemoradioterapie. Multiscan má v tomto směru vynikající pověst. Máme tzv. onkologický kabinet, kde se schází gynekologové, patologové a onkologové. Společně po operaci posuzujeme stav pacientky a zvažujeme další léčbu. O nemocné se stará celý tým odborníků.
Stoupají počty pacientek s nádorovým gynekologickým onemocněním?
Stoupají, ale ne že by bylo více nádorů. Je určitě lepší diagnostika. Ať už ultrazvuková, pomocí magnetické rezonance nebo CT. Jsou také tumor markery, což biochemická diagnostika. Použitím všech těchto technologií se odhalí mnohem více nádorů a mnohem dříve. U nás počty pacientek stoupají ještě díky tomu, že všechny nemocnice Pardubického kraje je začaly spontánně posílat k nám, což dříve nebylo. To je to ocenění, kterého si vážím. Jsme za to rádi a snažíme se všem maximálně vyhovět.
Včasný záchyt a včasná diagnostika rovná se větší šance na úspěch léčby. Platí to tak?
Je to tak. Ale pohlavní orgány jsou rozsáhlou oblastí. Tam, kde je to zevním pohledem dostupné, to znamená zevní rodidla, pochva nebo čípek, se nádory dají zjistit poměrně včas a dají se velice dobře odoperovat. Někdy stačí pouze operace bez následné chemoradioterapie. Problémy jsou však u vejcovodů a zejména u vaječníků, na něž není vidět. Když už se na nich najde nádor, bývá v pokročilém stádiu. 70 procent vaječníkových nádorů je ve stádiu 3C, kdy už jsou metastázy. Bohužel neumíme nádory zachytit dříve, ani když použijeme ultrazvuk, tumor markery z krve nebo když pacientka přijde s určitými břišními problémy. Po operaci tak většinou následuje chemoradioterapie. Samozřejmě výsledky u pokročilých stádií jsou horší, i když se postupně zlepšují.
Když jsem začínal před 40 lety a zjistili jsme vaječníkový nádor, průměrná doba přežití byla rok a půl. Dneska je to šest až osm let. Samozřejmě pacientce se to může zdát málo, když je jí třeba 40 let. Ale je to výrazný pokrok. Vaječníkové nádory jsou celosvětovým problémem, rychleji je neumíme diagnostikovat. Dokonce ani při preventivních vyšetřeních. Nejsme schopni nic zjistit do doby, než se něco objeví. Na čípku vidíme předrakovinné změny, ale na vaječníku je nejsme schopni detekovat. Jsme schopni detekovat až malý nádor a to už bývá dost pozdě. Výsledky jsou samozřejmě lepší, když je nádor malý, ale není to zavčas jako u čípku, pochvy nebo zevních rodidel. Navíc vaječníky si věkově nevybírají. Nádory postihují ženy ve věku 80 či 90 let, ale třeba i čtrnáctileté dívky. To třeba u nádorů zevních rodidel není, tam se jedná o starší pacientky.
Dušan Korel
